Letní expedice 2016 je nyní už úspěšně za námi.
A když tak přemýšlím, co o ní napsat, kolotoč myšlenek vede k všeobecným úvahám. Asi by se slušelo zhodnotit, jak to na Expedici vypadalo. Popsat hsitorky, které tam účastníci zažili. Oživit titulní stránku žárem slunce nebo na ní spustit virtuální déšť. Možná, že nové monitory už to budou umět - pustíte videozáznam bouřky, počítač vás pokropí vodou a dá vám jako bonus elektrickou ránu.

Škola končí, prázdniny již volají a my máme poslední měsíc dohnat, co jsme zameškali, ať je to škola, nebo nějaká akce s námi.
Naštěstí připravujeme na červen akce dvě.
První bude jednodenní výlet do okolí Kladna v sobotu 18. června. Je možnost vyrazit společně se svými dětmi a dozvědět se více o nás, vyzkoušet si i kousek naší činnosti, kterou si určitě během dne procvičíme.

V sobotu 23.4.2016 přicházela do Divadelního klubu řada návštěvníků.
Nekonala se zde žádná kulturní akce. Šlo o setkání bývalých, současných a budoucích členů Turistického oddílu mládeže Roháči.

Celkem se nás sešlo 120. A datum nebylo vybráno zcela náhodně. Oddíl totiž slaví v těchto dnech 30 let své činnosti.

Ahoj, někteří nás možná ještě neznáte. Jmenujeme se Péťa a Vojta. Táta nás naučil psát na počítači, a tak Vám můžeme přiblížit báječný víkend, který jsme s Vámi prožili.
V pátek nás táta dal spinkat a říkal, že ještě odchází na štáb k zítřejším třicetinám oddílu. Pak jsme ho viděli až ráno. Protože měl Vojta svátek, přinesl nám tatínek ze štábu každému krásného plyšového Brutusáka. Je červený, dá se pohladit, vzít do ruky, kousnout a zahodit. 

Zdravé jádro se sešlo v předvečer oslavy v Divadelním klubu. Zde se konal už štáb, aby se okoukly prostory a taky obhlédla místa připojení aparatury. A nyní bylo ještě třeba vyzkoušet konzumaci škodlivých nápojů a také nacvičit taneční kreace.Pochopitelně rovněž přímo na místě. Proto se všichni na dalším štábu sešli již v pátek a otestovali vše při hudbě skupiny Brutus. Při této příležitosti byl její koncert přeložen z Barnu právě do Divadelního klubu.

Roháči měli zastoupení na letošním Pražském půlmaratónu. V posledních březnových dnech jsem náhodou narazil na stránkách Maratonklubu na svůj starý článek z roku 2009. Tehdy jeden z maratónců zastavil a pohladil své děti stojící u trati. Teď už můžu přiznat, že tenhle zážitek jsem mu tehdy trochu záviděl. Ale rok se sešel s rokem, pětiletka s pětiletkou a dnes jsem na tom podobně.