Letní expedice 2016 je nyní už úspěšně za námi.
A když tak přemýšlím, co o ní napsat, kolotoč myšlenek vede k všeobecným úvahám. Asi by se slušelo zhodnotit, jak to na Expedici vypadalo. Popsat hsitorky, které tam účastníci zažili. Oživit titulní stránku žárem slunce nebo na ní spustit virtuální déšť. Možná, že nové monitory už to budou umět - pustíte videozáznam bouřky, počítač vás pokropí vodou a dá vám jako bonus elektrickou ránu.
Ale ani to vám nenahradí reálný zážitek. Já z rodinných důvodů na expedice teď nejezdím. A přece si vždycky na začátku prázdnin vzpomenu. Na to, jak stoupám ve vedru do krpálu, crčí ze mě pot, na zádech mám kletr se svým i oddílovým materiálem a na hlavě batoh menšího dítěte, které už nemůže, tak jde ,,nalehko". Na to, jak jsme po několikadenním pobytu v horách na Slovensku sešli do ,,civilizace" a já si k večeři nakoupil dvě kila vyzrálých meruněk a litr mléka. Na noc a další ráno, kdy jsem této ,,dietní chyby" poněkud litoval. (Pokud to čte někdo ze starostlivých rodičů, upřesňuji, že v té době už mi bylo hodně přes dvacet, takže se nejedná o pochybení rádců, kteří na mě nedohlédli).
Vzpomínám na Bocmana, pod jehož vedením oddíl celá desetiletí fungoval. Na Poustmena a jeho hlášky. Na Kalamitu a nehody, u kterých se jak na potvoru vždycky nachomýtla. Na Miloše, Pavlika, Martinu, Terku... Asi bych si měl vzít k ruce seznam z oddílové oslavy a zakončit zvoláním Hynku, Viléme, Jarmilo. :)
V současné době možná nikdo článek nenapíše. Video Skupik točit chtěl, ale nepodařilo se rozchodit rezervní kameru. Ale pár fotek a zážitků najdeme na facebooku. A to se dostávám k tomu, o čem jsem chtěl původně psát.
Já jsem byl vždycky přívržencem klasických stránek, které jsou přehledné, vše je na jednom místě, když potřebuji nějakou informaci, rychle ji najdu. A myslím, že tohle platí dál. Ale pokud někdo pošle obrázky z mobilu na facebook Roháčů a přidá třeba i pár vět, je to prima a hlavně je to hned. A proto nebudu kopírovat texty a obrázky do nějakého zvláštního článku, ale nahodím prostě odkaz.
Ještě pamatuji dobu, kdy z pohledu zaslaného z expedice rodiče zjistili, kde jsme a jak se nám daří. Jeden z těchto pohledů zaslaný babičce v roce 1994 jsem zakončil slovy ,,Kousl mě komár, jdu se vykoupat." Babička to špatně přečetla, mylsela si, že mě pokousal ovčácký pes, a doma byl z toho docela poprask. Ale fungovalo to i opačně. Třeba na expedici 1997 jsme zažili pár deštivých dnů. Ale byli jsme tehdy na Šumavě, takže jsme tomu nepřikládali velkou váhu. Na víkend za námi přijel Šup a ten nám řekl, co se děje, že jsou velké záplavy. My se k novinám nedostali a nic jsme tedy nevěděli. Byli jsme v lese a v pohodě. :)
Ale nechci být staromilský. A tak se s chutí podívám na fotky a pár vět z proběhlé expedice. Ale nejdůležitější je stejně ten zážitek. A tak se těším, až budou kluci větší, že třeba někdy s oddílem na expedici vyrazíme.
Užijte si prázdniny a určitě se uvidíme na podzim na nějaké akci. Přinejmenším na Přechodu republiky, kam bych se rád aspoň na část podíval.
Přeju všem prima léto! Hop