Ahoj, někteří nás možná ještě neznáte. Jmenujeme se Péťa a Vojta. Táta nás naučil psát na počítači, a tak Vám můžeme přiblížit báječný víkend, který jsme s Vámi prožili.
V pátek nás táta dal spinkat a říkal, že ještě odchází na štáb k zítřejším třicetinám oddílu. Pak jsme ho viděli až ráno. Protože měl Vojta svátek, přinesl nám tatínek ze štábu každému krásného plyšového Brutusáka. Je červený, dá se pohladit, vzít do ruky, kousnout a zahodit. 
Táta měl radost, jak dobře nakoupil, tak jsme mu ji nechtěli kazit a pár minut jsme si s ním hráli. Ale máme radši jiné hry a hračky - a o tom brzy bude řeč.
Protože bylo ošklivo, dal nás táta po svačině do postýlky. Zatímco jsme spali, trochu uklidil a uvařil oběd. Táta vaří stejně dobře jako maminka a má to hned. Nepotřebuje k tomu hrnce, vždycky otevře nějakou krabičku, dá ji do mikrovlnky a už je hotovo. Většinou vaří maminka v papiňáku, ale tuhle sobotu byla pryč. Po obědě nás táta začal oblékat a připravovat na narozeniny Roháčů. Docela mu to trvalo, venku bylo chladno. musel nás obléct skoro jako v zimě. Ale nakonec jsme šťastně dojeli kočárem až k Divadelnímu klubu. Autobusem jsme se nevezli, táta chtěl, abychom byli aspoň chvíli venku. Cestou jsme si hráli s Brutusákem, zjistili jsme, že se dá dobře vyhodit z kočáru. Táta ho asi pětkrát zvednul, pak nám ho nechtěl dát, takže jsme se pro jistotu rozplakali. Táta nám tedy začal zpívat jednu z písniček, kterou nám složil. To se nám vždycky líbí, tak jsme poslouchali. A když jel kolem gymnázia, narazil na schody, což ho inspirovalo k další sloce.
Vojtíšku a Peťulíne, tam jsou schody,
a uteče ještě asi hodně vody,
než půjdem klusem za Brutusem do hospody.
Táta je totiž básník. :)
Pak jsme dorazili k Divadelnímu klubu, ale bylo zamčené druhé křídlo dveří. Nakonec nám ale pomohli kamarádi vypůjčeným nářadím odšroubovat petlici. Byl nejvyšší čas, protože venku foukalo a začínalo pršet. Vevnitř ale bylo hezky a útulno. Bylo tady už několik desítek lidí. Obuli jsme si boty - tedy táta nám trochu pomohl - a vyrazili jsme prozkoumat okolí. Napřed jsme běhali pod podiem mezi tátou a tetou Denčou, kterou známe, protože se u nás se strejdou Petrem občas staví. Pak jsme běhali i po podiu a táta se bál, abychom nespadli. Chvíli mu pomáhala teta Terka. Mezitím se dole promítaly filmy a běžely různé soutěže. Taky soutěž o největšího jedlíka na rautu. Aby nám to nebylo líto, dal nám táta svačinu, několik kelímků pacholíka Rosmánka. Pak jsme šli s tátou na bar. Tedy nahoru na balkón. Ten bar nebyl zajímavý, ale byl tam plácek, kde skoro nikdo nebyl. Tam jsme volně pobíhali. Místo stolů tam byly šicí stroje. A to je docela parádní hračka. Je tam kolo, kterým se dá točit. Dole je takový pedál, ale jde hodně ztuha. Jenže jak táta říká, jsme bráchové a musíme držet při sobě. Takže jsme spolupracovali, Jeden z nás nalehl celým tělem na pedál a uvedl tak kolo do pohybu. Druhý zkoušel rukou kolo zastavit a taky testoval, co to udělá, když se do točícího se kola strčí nos. Táta je fajn, ale pro některé hry nemá pochopení. Navíc zrovna přišla maminka a ta už neměla pochopení vůbec. Ještě chvíli jsme chodili, ale pak nás to omrzelo. Nasedli jsme tedy do kočáru a táta nás vzal domů. nakrmil nás a šlo se spát. A usnuli jsme hned. :)
V neděli nám táta dal ráno pusu a odjel. Táta je totiž nejen básník, ale hlavně závodník a jel na běh Krušovický soudek. Ale my jeli s maminkou stejně jako lini na Pochod za drakem ke svatému Jiří. Ten pořádá strejda Kamil a taky pes Kulich. S tím jsme se ale viděli až v cíli. Napřed jsme se prezentovali u kostela a pak procházeli různé kontroly. Na té poslední maminka sjela osmnáctimetrovou lanovku, dostali jsme diplomy a pak si hráli s Kulichem. Maminka pak chtěla jít na autobus, ale ten nás nevzal, tak jsme šli stejnou cestou zpátky. Večer nám ještě táta ukazoval dort k svátku Vojty od babičky, která měla v sobotu narozeniny, tak za ní aspoň v neděli navečer vyrazil s kyticí. Ale bylo to už po večeři a tak jsme se dohodli, že dort načneme až v pondělí.
 Tak skončil náš víkend s oddílem. Jen je nám líto, že Pochod za drakem ke svatému Jiří a Krušovický soudek jsou ve stejný den. Ale táta si poradí se vším. A tak to napřesrok zařídí tak, že Soudek bude poslední neděli v dubnu - tedy 30. dubna - zatímco pochod o týden dřív. A můžeme tedy na oboje. A navíc prý táta zaslechl, že se v Krušovicích uvažuje o zavedení doprovodných dětských běhů. To by pak bylo fajn, mohli bychom konečně taky závodit.
No jo, už končíme. Už sedíme moc dlouho u klávesnice. Jdeme lumpíkovat, hrát si a taky zkoumat okolí. Včera jsme zkoumali závěs u velké televize, která visí na stěně. Tajně jsme povolili pár šroubů a dnes chceme zjistit, co se stane, až to spadne...
Brácho, to tam nepiš, táta si to přečte a máme po legraci.
No dobře, tak už nic. Třeba zase příště. 

Zdraví Vás zpravodajové Vojta a Péťa