Zimní expedice byla největší zimní akcí našeho oddílu.
Proběhla na přelomu února a března.
Sníh už tedy nebyl.
Přesto jsme si to užili.

Ahoj Roháči,
Ze ZEX tentokrát máme dva články. Jeden nám z prvních dní sepsala Natálka, za což moc děkuji, a druhý jsem sepsala já v kooperaci se všemi ostatními, co na akci byli.
Článek od Natálky
Je krásné sobotní ráno, sluníčko
svítí a my se vydáváme na vlakovénádraží na Kladno. Rodičům jsme dali pac a pusu. V autobuse směr Praha zjišťujeme, že tramvaj má výluku, takže volíme trasu metrem. Vysvětlujeme si, jak se orientovat v metru, abychom věděli, v jaké jsme zastávce i kudy máme jet. Na Knížecí máme dostatek času, proto si dáváme svačinu a hrajeme papíráka. FlixBus přijel včas, můžeme se tedy pohodlně usadit na cestu do Českých Budějovic. Sedíme společně na chvostu, kde to hučí jako v úlu. Už je čas oběda a my zrovna přijíždíme na autobusové nádraží a přeskakujeme k nádraží vlakovému. Dáváme si obědovou bagetu a užíváme si nádherného téměř jarního dne v krásně zrenovované drážní budově. Micka má bobříka mlčení, avšak snaží se nás svolat ke společné hře, abychom si pokrátili čas přestupu. Poslední dnešní úsek veřejnou dopravou je červeným rakouským vlakem s označením OBB, kterým směřuje do Lince. My na trati vystupujeme ve stanici Rybník. Odtud si to krátíme (Naty zkratky) přes les a podél potoka. Přechod je to náročnější, trénujeme přeskoky potoka, ale za to zábavnější i rychlejší. Když jsme se dostali na červenou turistickou, přišli na řadu hry na zpestření (bomba, vlci jdou, povodeň, krkavec letí, děti domů). Lezli jsme po otepích slámy či po stromech, schovávali se a běhali. Pěšina vedla podél pastvin, kde jsme svými hrátkami vyburcovali stádo krav i býků v ohradě. Poté nás obklopovaly smrkové lesy při západu slunce. Narazili jsme na jednu obrovskou borovici, kterou zvládly děti (Eda, Terka, Barča, Matěj a Petr) obejmout. V první třetině byla velká dutina, ke které šplhal Micka, avšak stará kůra, jak řekl Eda: “Ta kůra pod ním praskala.”, zapříčinila sklouznutí rovnou k patě stromu. Nic se mu nestalo. Pokračovali jsme směle dál, když se nám mezi korunami stromů naskýtal pohled na Hrad Rožmberk. Seběhli jsme dolů do centra k Vltavě,  kde jsme uviděli nápis: -Tomíci zdraví vodáci-. To je naše chalupa, moderně opravená ve vodáckém stylu. Neděle proběhla ve znamení oťukávání blízkého okolí formou poznávačky. Prozkoumali jsme město Rožmberk s mapou v ruce a hledáním míst podle fotek, které jsme správně zakreslovali. V průběhu slunečného odpoledne jsme trénovali šifrování na zahradě za domem a svačili výborné koláče, které nám Láďa s Péťou a Luckou upekli.
V pondělí nás čekal velký výlet
na Kraví horu, abychom našli další dopis od Velkého Jerryho. Cestou jsme měli za úkol sledovat
trasu na mapě, ve které jsme určovali místa (křížky, menhiry,…) podle fotek, které jsme si
vylosovali. Po obědě chyběl jen kousíček na vrchol, kde jsme se v puklině skály snažili získat
ruličku s dopisem. Nejprve jsme zajistili Edu dračí smyčkou. Ferda ho jistil shora u zábradlí,
když Eda lezl vzhůru. Nepodařilo se mu vytáhnout dopis, když mu při vytahování zapadl a
zapříčil se. Jenže druhý Matěj byl taktéž neúspěšný. Dalším odvážlivcem byl Hugo, kterému se
podařilo dopis vyšťourat.
V dopise nás Velký Jerry nabádal k pravdomluvnosti a čestnosti. Po splnění jeho úkolu jsme se
dozvěděli další informace o pokladu a klášteře rodu Rožmberků, do kterého se v příštích dnech
vydáme. Večer jsme rozluštili šifru v dopise, jenž nám prozradila, kam se máme nadále
vypravit. Čeká nás cesta na vrchol kopce Medník 417 m.n.m.
Natálka
Článek hromadný:
Jelikož jsem se nezúčastnila všech
výletů v plné délce, protože Míra by je neušel,
tak některé historky mám pouze z vyprávění.
Děti jsme potkali až v sobotu na chatě, a to už
za sebou měli Naty zkratku a dlouhou cestu, ale
zase když člověk jede na týden, tak se vyplatí
cestovat i daleko. Rožmberk úplně bez lidí mě i
ostatní doslova uchvátil. I když jsme vyrazili na
přelomu února a března, tak většinu času
(kromě nocí, kdy i mrzlo) panovalo jarní počasí.
V okolí Rožmberku jsme hned rozjeli naší
celoexpediční hru. První mapa, kterou děti
dostaly, obsahovala místa v Rožmberku a k nim
měly děti přiřadit fotky, ale ještě před hrou
jsme si společně prošli křížovou cestu a
pověděli jsme si i něco o křesťanských zvycích,
když už společně s oddílem letos nestrávíme
Velikonoce.
Kolíčky a křížky potřebné pro hru si děti
získaly pomocí vyluštění šifer a za odměnu jsme 
všichni dostali upečenou buchtu, po které je jen zaprášilo. Další den už jsme vyráželi pěkně
zostra na Kraví horu, kde nám Jerry nechal další dopis. Po cestě jsme si zahráli pár her, našli
pár dalších bodů do naší mapy, a nakonec jsme dopis museli páčit z pukliny. Až třetímu
odvážlivci se to povedlo. Nakonec jsme došli do Vyššího Brodu a odjeli zpátky autobusem.
Maponosiči se činili, a nakonec téměř všichni mapu donesli zdárně do konce, aniž by se ztratili.
Úterý mělo být odpočinkovější, ale i tak jsme byli
celý den venku. Počasí nám pořád přálo, a tak si děti
uvařily oběd na ohni z potravin, které si nasbíraly.
Ve středu jsme se vydali na objevování druhé
strany vody. Takže první, co nás čekalo, byl parádní
krpálek, převýšení asi 300 výškových metrů, ale
potom už to bylo z kopečka. Na oběd jsme se sešli i
s ostatními (my jsme s malými dětmi vyrazili na
snazší trasu) a společně jsme upekli buřtíky. Pak už
jen hurá na chatu. Ještě Mickovi trochu zavařit, když
měl narozky a získat tak čas pro mě a Lucku,
abychom stihli upéct dort.
Kulturní program přišel na řadu ve čtvrtek.
Vyrazili jsme do Vyššího Brodu na prohlídku klášteru
a pak jsme sbírali i místa po Vyšším Brodu. Nakonec
byl poslední nákup a cesta zpátky na chatu. Prohlídka
kláštera se nám všem líbila a u rožmberské hrobky
jsme dostali i placky od Jerryho. Večer nás navštívil
Honzis s rodinou a zahrálo nám skvěle na kytaru.
V pátek nás čekalo vynášení Morany, kterou jsme měli hotovou už ze čtvrtka. Hodili
jsme jí z mostu a s ní zimu a všechno, co nás trápí. Některé Morany zdolali i jez a některé
dopluli až k dalšímu mostu, ale pak už jsme je všechny ztratili. Večer jsme si vyhodnotili hru,
dali jsme si závěrečnou večeři a byli jsme rádi za to, jak nám krásně celý týden vyšel. I pohledy
jsme stihli poslat. V sobotu jsme museli brzo ráno vstávat, protože jsme potřebovali stihnout
autobus v 8:19 z Rožmberku. Ale všichni měli hezky uklizeno a zabaleno, že jsme to stihli i
s předstihem.
Péťa a spol.