V únoru proběhla další akce naší družiny Já Vim.

Byla to víkendová akce.
Přečtěte si následující řádky.
Jsou převzaté z časopisu Horác.

Druhý únorový víkend, to jest 9. 2. 2024 - 11. 2. 2024, proběhla družinová akce družinky Já Vim. Ale pěkně od začátku! Sám Velký Jerry nám v dopisu, jejž jsme nalezli o Vánocích nedaleko Hrádku, dal mimo jiné za úkol si vymyslet akci s kamarády a uskutečnit ji. Proto se rádci domluvili na jediném víkendu, kdy mají všichni tři čas, a termín byl na světě.
Následně jsme věnovali část družinové schůzky vymýšlení programu a jídelníčku (jídlo samozřejmě zajímalo všechny). Shodli jsme se, že přespíme na Spirále, navštívíme lezeckou stěnu a vydáme se na Čabárnu. Ještě padl návrh zaplavat si v aquaparku, ale ten byl pro vysokou cenu zavržen. Další kroky uskutečnil Vítr, zamluvil nám totiž stěnu od sobotního poledne od tří odpoledne, určil cenu a napsal článek.
Teď již k samotné akci: sešli jsme se v pátek odpoledne v klubovně, nakoupili jsme zásoby na celý víkend. Společně jsme uvařili večeři, zahráli si slandrmana a šli spát. Nebylo nás mnoho, zúčastnili se Péťa, Maki, Barča, Kocour, Paprika, Vítr a Micka. Sobota již byla trochu zajímavější. Ráno jsme vstali, což v některých případech lze považovat za velký úspěch, na této akci to však zas tak velké potíž nebyla. Po snídani jsme vyrazili směrem ku lezecké stěně, cestou vyzvednouce Kamila. Putování jsme si krátili hraním her. Dokonce jsme prozkoumali i vypuštěnou odkalovací nádrž, která ale podle katastru nemovitostí spadá do kategorie orná půda! U lezecké stěny nás čekal lahodný oběd v podobě chleba s paštikou a také Lucka s Verčou, které nám vysvětlily bezpečnostní pokyny pro lezení na stěně a také nás při lezení jistily. Lezení nás všechny bavilo, pročež jsme vyzkoušeli i boulder, nízkou stěnu bez jištění, zato s náročnějšími cestami. Když si všichni dosyta zalezli, dojedli jsme zbytek oběda a vydali se zpět do klubovny.
Cestou jsme prozkoumali bývalé rudné zásobníky. Zpáteční cestu nám zpestřila hra na diblíka. Nedělní výlet na Čabárnu nám nepříjemně zpestřil déšť, ale ani ten nás neodradil. Prozkoumali jsme bývalou vodárnu v Dubí i odvodňovací štolu dolu Ferdinand ve Cvrčovicích. Ve stručnosti jsme si řekli historii kostela Narození svatého Jana Křtitele a obce Újezdec (Podle některých pramenů též Újezd nad Kladnem), která zde zanikla v 15. stolení. Naobědvavše se v altánku na Čabárně, podívali jsme se na zvířátka a uháněli do Brandýska na autobus. Vozidlo náhradní dopravy (vlakoautobus) jsme šťastně stihli, ba dokonce jsme na něj skoro dvě minuty čekali. Dovezl nás na kladenské nádraží, odkud je to do klubovny jen co by kamenem dohodil. Poklidili jsme klubovnu a špinaví, unavení, ale spokojení se navrátili domů.
Za družinu Já Vim Micka