Přechod republiky 2021 byl úspěšně završen.
Snad se dočkáme povídání od jednotlivých skupin.
Ale než bude, přečtěte si zážitky skupiny šesté.
Kdo četl itinerář, asi se trochu podiví.
Také letošní Přechod republiky byl štafetovou akcí pro pět skupin turistů. Ale když jsem dostal mail od Honzy Lukacka, který spolu s Pepou Škodákem a dalšími Přechod připravoval, už jsem věděl, že moje místo nebude tentokrát v žádné z normálních skupin. A taky jsem to Honzovi napsal. Je pro mě cennější jít část trasy s rodinou a pokusit se ukázat kouzlo akce především našim dětem, než to jít celé sám (protože kluci by to v 6 letech podle mě zejména z mentálního hlediska ještě nedali). A tak jsme v neděli 26. září 2021 sedli do auta a vyrazili do Ledče nad Sázavou.
Kousek před cílem jsme volali Poustmenovi. Byl totiž členem 3. skupiny, se kterou jsme se chtěli projít. Seznámil jsem ho se svým plánem. Postavím auto v Ledči a vydáme se jim naproti po červené turistické značce. Někde na jejich trase, která začíná ve Stvořidlech, se sejdeme a půjdeme kus společně. Pak se odpojíme a prohlédneme si Ledeč.
Počasí nám vyloženě přálo. Teplé podzimní slunce dokonce umožnilo jít „v kůži“. Cesta podél řeky byla pěkná a kluci se doslova předháněli v hledání červené značky. Ta se pak stočila nahoru do svahu. Vystoupali jsme převýšení a nahoře zaslechli známé hlasy. Poustmen, Káďa, Terka Zobka a čtvrtý člen skupiny, kterého jsem neznal. Plácli jsme si a změnili směr našeho pochodu. Skupina naháněla hodinovou ztrátu, ale s Vojtou jsme jí v pohodě stačili. Péťa s maminkou ale zůstávali vzadu. Po chvíli jsme se tedy rozloučili, popřáli skupině i celému Přechodu hodně štěstí a odpojili se.
Po návratu do Ledče a výborné borůvkové zmrzlině v cukrárně na náměstí jsme se vydali na prohlídku hradu. Líbilo se nám hlavně Muzeum Jaroslava Foglara. Také jsme vystoupali 111 schodů do věže. Abych se přiznal, já schody nepočítal. Ale to číslo nám prozradila majitelka hradní kavárny, ve které jsme se nakonec stavěli. Byl to zkrátka den, který neměl chybu.
Od roku 1991 jsem šel všechny Přechody. Většinou ve skupině, jednou i celý Přechod jako štafetu ve dvou. Před pěti lety jsem šel z Kolína s kočárem. Kluci udělali na trase symbolických pár krůčků. Letos to byla část etapy. Příště už kluky nic nezachrání a čeká je celý Přechod. Nemusí to tak dopadnout, ale já tomu věřím. Zatím díky Hansovi a Pepovi za uspořádání. Za pět let na shledanou! Hop
Počasí nám vyloženě přálo. Teplé podzimní slunce dokonce umožnilo jít „v kůži“. Cesta podél řeky byla pěkná a kluci se doslova předháněli v hledání červené značky. Ta se pak stočila nahoru do svahu. Vystoupali jsme převýšení a nahoře zaslechli známé hlasy. Poustmen, Káďa, Terka Zobka a čtvrtý člen skupiny, kterého jsem neznal. Plácli jsme si a změnili směr našeho pochodu. Skupina naháněla hodinovou ztrátu, ale s Vojtou jsme jí v pohodě stačili. Péťa s maminkou ale zůstávali vzadu. Po chvíli jsme se tedy rozloučili, popřáli skupině i celému Přechodu hodně štěstí a odpojili se.
Po návratu do Ledče a výborné borůvkové zmrzlině v cukrárně na náměstí jsme se vydali na prohlídku hradu. Líbilo se nám hlavně Muzeum Jaroslava Foglara. Také jsme vystoupali 111 schodů do věže. Abych se přiznal, já schody nepočítal. Ale to číslo nám prozradila majitelka hradní kavárny, ve které jsme se nakonec stavěli. Byl to zkrátka den, který neměl chybu.
Od roku 1991 jsem šel všechny Přechody. Většinou ve skupině, jednou i celý Přechod jako štafetu ve dvou. Před pěti lety jsem šel z Kolína s kočárem. Kluci udělali na trase symbolických pár krůčků. Letos to byla část etapy. Příště už kluky nic nezachrání a čeká je celý Přechod. Nemusí to tak dopadnout, ale já tomu věřím. Zatím díky Hansovi a Pepovi za uspořádání. Za pět let na shledanou! Hop
