I přes nepřízeň osudu jsme také letos zamířili na Hrádek.
Maminka byla v sobotu v práci.
Vyrazili jsme tedy netradičně v neděli.
A určitě jsme nelitovali.
Maminka byla v sobotu v práci.
Vyrazili jsme tedy netradičně v neděli.
A určitě jsme nelitovali.
Nejprve jsme se rozloučili (na přivítání nebyl čas) s několika kamarády, kteří zrovna odjížděli. Rychle jsme se běželi podívat na věž. Když jsme byli na schodech u vstupní brány, volal na nás Kamil: ,,Pospěšte si, ve dvanáct zavírám!" Táta se podíval na hodinky a bylo 12:00. Přesto jsme vyběhli nahoru a po tradičním rozhlédnutí pět minut po dvanácté jsme dorazili zpět na nádvoří. Kamil nám dal jako dárek křížaly. Pak jsme absolvovali připravenou stezku. Bylo tam několik stanovišť. Hned na nádvoří táta s mámou napsali své vzpomínky. Táta vzpomínal, jak málem zmoknul kdysi cestou na kole na Hrádek. Pak jsme vyrazili na okružní stezku.
Vedli jsme s bráchou trasu. Brzy jsme se dostali ke stromečku. Tam na nás čekaly dárky. Taky jsme tam dali něco pro další kamarády a přizdobili stromeček. Okružní stezka nás později zavedla do údolí, kudy se chodí na vlak do Úštěku. Tam jsme se vraceli, protože Vojta ztratil hračku od Ježíška. Ale hodní lidé, kteří šli za námi, ji našli a předali. Pak jsme vystoupali, šli kousek po silnici a zpět do lesa. Občas jsme plnili úkoly. Nakonec jsme se obloukem vrátili ke studánce a na Hrádek. Chvilku jsme se tam ještě porozhlédli. Protože se smrákalo, vrátili jsme se k autu a domů. Bylo to moc prima a těšíme se, že napřesrok se sem opět podíváme. Péťa a Vojta