Celá výprava začala na kladenském nádraží v pátek 25.10.2019.
Přes Kralupy a Děčín, kde jsme vyzkoušeli, jak ČD pro dvě nahlášené skupiny, které samy by zaplnily vypravený vlak, vypraví náhradní autobus. Po výstupu jsme se v Janské sešli s Péťou a Láďou a zamířili do podzemí. To jsme prošmejdili a ukolébáni hrobovým tichem usnuli. Ráno jsme se rychle sbalili a na sluníčku jsme posnídali skvělý závin. Po pár kilometrech jsme došli na pohádkový Dolský mlýn, kde jsme hráli hry a poobědvali. Protože je Dolský mlýn věrný svému jménu, vyškrábali jsme se po dlouhatánských schodech nahoru a přes Vysokou Lípu došli do kempu, kde jsme si užili teplou sprchu a hraní stolních her v teple společenské místnosti.
V neděli jsme ráno našli Limův sekret všude po stanu. V noci tam byl! Vyrazili jsme na výlet jen s malými batůžky na Šaunštejn, kde jsme
našli místní kešku a vyfotili epické fotky na skalním hradě. Cestou se ještě pokochali malou sestřičkou Pravčické brány, a když jsme se srazili se Skupem, pojedli jsme obídek. Najedeni jsme se po pár kilometrech rozhlédli z Rudolfova kamene, Vylemíniny stěny i Mariiny vyhlídky.
Ještě před Jetřichovicemi se mírně rozpršelo, ale my jsme za zpěvu oddílových písní rázně pochodovali zpět do kempu.
Hned po návratu se začala vařit večeře a po véče jsme ještě hráli hry či akumulovali teplo z horké sprchy.
Pozdě večer se hráči i akumulároři přesunuli do spacáků a spali celou noc.
V pondělí jsme po dlouhém balení vyrazili zpátky do Jetřichovic, tam se rozloučili se Skupem, kterého jsme ještě předtím obrali o jídlo, co nám přivezl. Vzali to přes nerezový Falkenštejn, kde jsme hledali vtipné nápisy ve zdejší komnatě. Žlutá, co nás vede, klikatí úzkými schody, kde většina z nás dřela ramena s batůžkem v ruce. Za rozcestím sv. Eustacha začínáme bloudit tmou a úspěšně opouštíme Národní park, abychom asi po kilometru spáchali menší zlo a ustlali si “pouze“ v CHKO.
Potichu a opatrně uvařit večeři a rychle do hajan, zítra ráno brzo vstáváme.

Ráno vstáváme do krásného rána a přesouváme se do parku v Doubici plného dřevěných pohádkových soch, tanků a bludišť, kde si dopřáváme snídani s čajíkem. Po snídani zamíříme cestou i rozmočenou neznačenou pěšinkou na Kyjovský hrádek, kde jsme po jeho prozkoumání poobědvali chleba se salámem. Cestou vypukla drobná epidemie a odpoledne naše skupina vypadala jako výlet Jedličkova ústavu. Při rozdělení na dvě skupiny jsme si špatně řekli místo opětovného návratu a po pár zoufalých telefonátech na pokraji signálu jsme se nakonec opět setkali u kravína. K večeru jsme došli do Lučního baru, moc krásného místa s ohništěm, jezírkem, bohužel vypuštěnou vířivkou a samoobslužným pultem s buřtíky. Při přípravě véči najednou přiběhl náš průvodce doktor Hudr Pudr Nevim s tím, že nedaleko stojí zcela zničený tábor profesora Škody, který také pátral po Limu Horiblovi. Nikde ani živáčka, naštěstí né mrtváčka.
Posbírali jsme cenné vzorky sekretu a ochlupení Lima a raději uklidili profesorův tábor. Po večeři jsme si zahádali Bílé historky a mazali na kutě.
Poslední den ráno jsme našli lístky s údaji centimetrů a významných budov v Krásné Lípě, z kterých jsme u mapy na náměstí rozluštili, kde a kdy bude čekat vedoucí ústavu Akademie věd. U Dittrichovy hrobky ve 12:30. To máme moře času, tak si můžeme zpříjemnit čekání v cukrárně U Moniky. U hrobky čekal Karl Vincent von Bauhaus, vědec, který shodouokolností v mládí pracoval v účtárně rodiny Dittrichových a nyní se se svým týmem věnuje výzkumu nových živočichů na území Českého Švýcarska. Předali jsme všechny získané nálezy, poděkovali a pádili na nádraží a směrem domů.
Mojmír Rašátko, DiS., upravil Jára