Na Vltavě jsem osobně nebyla už velmi dlouho.

Byla jsem tedy ráda, když Honza Lukacko přišel s tím nápadem, že bychom jakožto rádci a kamarádi z oddílu mohli vyrazit na vodu. Odjezd byl pak odložen z pondělí na středu poté, co půlka osazenstva onemocněla střevními obtížemi.

Já jsem byla ráda, jakožto už skoro pracující člověk, jsem stejně mohla jet až od středy, takže jsem nic nepropásla. Na místě jsme se rozhodili do lodí a já s hrůzou zjistila, že jsem už nejstarším účastníkem a tedy mě místo zadáka rozhodně nemine. Ale s Barčou jsme se sladily bravurně a cvakly jsme se pouze jednou, ale o tom později. Vyráželi jsme z Vyššího brodu v počtu 3,5 lodi. =D Chudák Honza, sice celý výlet naplánoval, ale odpádlovat si ho musel taky celý sám. Nakonec ale vypadal spokojeně a po zhodnocení háčků prohlásil, že i druhý den zvládne sám. ;) Jezdili jsme závratnou rychlostí, diskutovali jsme netřídění odpadu v občerstveních po cestě a občas jsme předjížděli i mírně podnapilé vodáky, kteří se jakž takž drželi v raftu. Po dvou dnech a jedné bouřce, která vyplavila Šachymu houpací síť, jsme dorazili do Českého Krumlova. Je to krásné město. Na jeho prohlídku se k nám přidala i Lucka s Lukášem a Štěpánkou a dovezli nám i Járu. Bohužel jsme neměli to štěstí si prohlédnout otáčivé jeviště, protože akorát bylo plně funkční v rámci představení, na které by nás lístky vyšly asi stejně jako celý výlet. Dali jsme si proto zákusek s výhledem na Vltavu. Další den už jsme si to frčeli směr Praha a pak domů na Kladno. Byla to sice kratší, ale skvělá část letní expedice. Péťa