Dobrý večer, prosim vás, tohle jsou Brdy?
- Šumava, děti, tohle je Šumava...
Tolik k loňskému Výsadku.
Zážitky z něj byly natolik silné (a dobré), že jsme do toho šli letos zase. 
Výsadek je tradiční podzimní akce v režii Marka Pecháčka, která startuje pátečním večer a hromadným odjezdem autobusem. Se zavázanýma očima. To abyste náhodou neviděli kam že se to vlastně jede. Cestou aspoň můžete zkoušet, jestli poslepu poznáte Krušovice. V noci vás autobus vyklopí kdesi v lese. A pak vás ještě po dvojicích autem znovu se zavázanýma očima odvezou do ještě hustšího lesa. To abyste to měli ještě hustší na zážitky. Po vysazení dostáváte mapu a instrukce s body s indiciemi, ze kterých možná časem vyčtete cíl a tím celá akce začíná...
My s Káďou byli vyloženi u hromady hnoje v méně hustém lese. Záhy jsme trefili na silnici a kupodivu jsme zvolili i dobrý směr, takže velmi záhy jsme narazili na cedule naučných stezek a chráněných území a ještě než byla půlnoc jsme věděli, že tohle je Slavkovský les. Což byl od minula velký posun, tam jsme pár hodin (celou noc) chodili Šumavou v domnění, že to jsou Brdy... Letošní mapa byla v Němčině a z minulého století. Bylo až překvapivé, kolik silnic má za ta léta shodný průběh. A kolik vesnic zaniklo po vysídlení Němců po 2. světové válce.
Na cestách jsme ochutnali Farský pramen, který zásobuje i Mariánské lázně (a ne nadarmo se nedalekému rozcestí říká Smraďoch), vydrápali se na vrch Krudum a Špičák, objevovali zaniklá místa - kaple a vesnice v lesích a užívali krásné podzimní dny. Dokonce jsme i vyluštili, že cíl je na malebné rozhledně Krásenský vrch. Prostě (téměř) bez bloudění od startu až do cíle, v nohách něco málo přes 50 km a dvě hodině spaní kdesi v křoví.
To Skup na své cesty nevyrazil sám a přibalil si pro jistotu vlka, jako by mu byl Kuba málo. Ale byl na něj hodný a nechával ho občas i vyvětrat na čerstvém vzduchu. Naštěstí ho Petrucha s Madlenkou zachránily sudokrémem. Tam, zpátky, tam, zpátky,... ne, to není to co si myslíte, to jen Terouš o sobotní noci zoufale křižovala cesty kolem Pramenů a marně hledala Alžbětinu kapli. A Láďa? Ten si řekl, že už prostě nemůže být hůř a požádal Péťu o ruku. Místo, aby mu pomocnou ruku nabídla, souhlasila se svatbou. A má to! To dvojice Fórek + Michal Tydýt letos neobhájili prvenství, přeci jen věk už se trochu podepisuje a fyzička v háji, ale letos nás čeká Přeběh, tak se třeba ještě zvednou z popela. A kdo že to letos doslova doběhl na bednu a za odměnu si dal ještě Relikviář svatého Maura v Bečově? Konkurence z pionýrů, Pochodňáci z Unhoště - Jirka Štorek Žlababa a Mika... Proto co? Proto se příště přihlásí ještě více Roháčů a pořádně jim to osladíme! :)
Kádinka a Láďa