Ahoj, dnes Vám povíme, jak jsme se potkali u Kolína. Už když jsme se narodili, počítal táta, jak to bude s dalšími štafetovými akcemi Roháčů. Při psledním Přeběhu jsme ještě byli u maminky v bříšku, i když jsme si už zahráli ve filmu z této akce. A v době Přechodu republiky 2016 nám byl ještě rok a něco. Na celou trasu některé skupiny jsme si tedy netroufali.

Táta se ale nevzdal. Když byl hotový itinerář, nastudoval vlaky a rozhodl, na jakou trasu se s námi vydá. Bylo to v pátek na státní svátek. Právě 28. října 2016 nás táta naložil do kočáru a vyrazili jsme k vlaku. Maminka byla nastydlá, takže zůstala raději doma. Jeli jsme motoráčkem na Masarykovo nádraží. To jsme byli ještě v kočáře. V Praze jsme ale přestoupili do vlaku, kterému se říká City Elefant. Napřed do prostředního vagónu, ale hodná paní průvodčí nás poslala do vagónu pro rodiče s dětmi. Tam nás táta vyndal z kočáru a běhali jsme po vagónu. Nebyli jsme tam sami. Našli jsme si kamaráda, který se jmenoval Andrej. Byl asi o rok starší než my. Cestoval s maminkou a s babičkou. Hráli jsme si spolu a za chvíli jsme byli v Kolíně. Tam nás dal táta do kočáru a pořádně nás připoutal. To bylo štěstí, protože při vystupování táta špatně odhadl vzdálenost z vagónu na perón. Přední kola se dostala do škvíry a kočár se naklonil dopředu. Ale táta to měl vyměřené. Zastavili jsme se čelem dest centimetrů nad perónem. Měli jsme z toho jako vždycky ohromnou bžundu. Ale náš jinak veselý táta hrozně nadával. Naštěstí mu pomohla maminka Andreje. A protože tam vlak dlouho stál, vynesli spolu kočár po schodech do podchodu a na nástupiště.

Tam už jsme se potkali se skupinou číslo 1, která dokončila svou etapu a čekala, až bude moci předat vlajky skupině 3, která byla ještě ve vlaku. Udělali jsme několik fotek. Taky jsme si vzali na sebe státní vlajku a oddílovou vlajku Roháčů. Po chvíli dorazila vlakem třetí skupina. U doprovodného auta došlo k předání štafety a vyrazili jsmena trasu.

My jsme jeli v kočáru. Řídil ho i strejda Veverčák. Na konci Kolína se odpojil Vláďa se svou dívkou, kteří šli předtím trasu se skupinou číslo 1. Pak jsme šli chvíli po cyklostezce vedle silnice. Tu jsme přešli a dostali se do lesa, Bylo příjemně, nefoukalo, nebyla zima a teplota byla okolo dvanácti stupňů. Takhle jsme absolvovali asi pět kilometrů. Ale pak nás to přestalo v kočáru bavit. Navíc se šlo po horší cestě s kořeny. Táta nás tedy vyndal z kočáru a šli jsme první desítky metrů Přechodu republiky 2016 po svých. Moc nás to bavilo. Ale brzy to přestalo bavit ostatní, protože ještě nejdeme tak rychle. A tak jsme se rozloučili s kamarády Roháči. Skupina odešla do lesa a zůstali jsme s tátou sami. 

Pak to bylo prima. Táta nás nechal běhat v lese. Papali jsme banán a sušenky. Pili jsme výborný maminčin čaj z termosky Ňam Ňam od strejdy Radara.Hráli jsme si s tátou v podzimním lese. Mimo jednoho cyklisty tam celou hodinu nikdo nebyl.

Pak nás dal táta do kočáru a vyrazili jsme zpět do Kolína. Cestou jsme ještě  viděli z mostu zajímavé souboje dívek na kladině. Táta je i natáčel a fotil. Na niádraží táta zjistil, že si vyjel špatně zpáteční vlaky, zadal jiný den. Museli jsme chvilku čekat. Na usmířenou táta koupil tvarohový závin. Ten nám vydržel až do Prahy. Pak jsme jeli rychlíkem na Kladno a přestoupili na motoráček do stanoce Kladno Město. Tam už to známe líp než doma. :)

V sobotu pak táta říkal, že Přechod republiky skončil úspěchem. Všichni podle plánu vystoupili na Sněžku.

Moc se nám to líbilo a těšíme se, že za pět letz¨už půjdeme ve skupině s ostatními. Zdraví Vás Vojta a Péťa.